መክሳተ ሰሎሞን 1:2
ከንቱ ከንታት ይብል መምህር፤ ከንቱ ከንታት፤ ኩሉ ከንቱ እዩ.
ከንቱ ከንታት ይብል መምህር፤ ከንቱ ከንታት፤ ኩሉ ከንቱ እዩ.
መካሪው ይላል፦ ከንቱ ከንቱዎች! ከንቱ ከንቱዎች! ሁሉም ከንቱ ነው።
ከንቱነት ናይ ከንቱነታት፡ ይብል እቲ ሰባኺ፡ ከንቱነት ናይ ከንቱነታት፡ ኩሉ ኸንቱነት እዩ።
“Utterly meaningless!” says the Teacher. “Utterly meaningless! Everything is meaningless.”
Vanity of vanities, saith the Preacher, vanity of vanities; all is vanity.
Vanity of vanities, says the Preacher, vanity of vanities; all is vanity.
All is but vanite (saieth ye preacher) all is but playne vanite.
Vanitie of vanities, sayth the Preacher: vanitie of vanities, all is vanitie.
All is but most vayne vanitie saith the preacher, & all is most vayne I say and but playne vanitie.
Vanity of vanities, saith the Preacher, vanity of vanities; all [is] vanity.
"Vanity of vanities," says the Preacher; "Vanity of vanities, all is vanity."
Vanity of vanities, said the Preacher, Vanity of vanities: the whole `is' vanity.
Vanity of vanities, saith the Preacher; vanity of vanities, all is vanity.
Vanity of vanities, saith the Preacher; vanity of vanities, all is vanity.
All is to no purpose, said the Preacher, all the ways of man are to no purpose.
"Vanity of vanities," says the Preacher; "Vanity of vanities, all is vanity."
Introduction: Utter Futility“Futile! Futile!” laments the Teacher,“Absolutely futile! Everything is futile!”
እዚኦም ጥቅሳት ብAI ዝተሓዘ ስምናዊ ተመሳሳሊነት ብመርሓ ኣብ ፍርሓትን ኣብ ኣእምሮን ዝመስሉ ተረኺቡ እዮም። እቶም ውጽኢታት እንተገናእ ዘይመርቱ ግንኙነታት ክኾኑ ይኽእሉ።
8ባዶታ ባዶታት፣ ይብል መክብብ፤ ኩሉ ባዶ እዩ።
1ቃላት መምህር፣ ወዲ ዳዊት፣ ንጉሥ ኣብ ኢየሩሳሌም.
8ኩሉ ነገር ብጕድለ ሞልኩ እዩ፤ ሰብ ክነገረው ኣይክእልን። ዓይኒ ብራእይ ኣይትረክብን፣ እዝን እውን ብስምዒ ኣይትሞልን.
9ዝነበረ ነገር ዝኸውን እዩ፤ ዝተሰርሐ ነገር እውን እቲ ይተሰርሕ ዘለዎ እዩ፤ ትሕቲ ጸሓይ ሓድሽ ነገር የለን.
10“እዚ ርኣዩ፣ ሓድሽ እዩ” ብምባል ክንብል ዘኽእል ምንም ኣለ? ናይ ቀደም ጊዜ ኣሎ ነበር፣ ቅድሚና ዝነበረ.
11ትዝናና ስለ ቀዳማይ ነገራት የለን፤ ዝመጹ ነገራት እውን ምስ ዝመጹ ድሕሪ ሰባት ትዝናና ኣይኮነን.
12ኣነ መምህር እዚ፣ ኣብ ኢየሩሳሌም በላዕሊ እስራኤል ንጉሥ ነበርኩ.
13ልበይ ኣተውኩ ኩሉ ነገር ዝሰርሑ ትሕቲ ሰማይ ብጥበብ ክፈልጥን ክምርምርን፤ እዚ ዝኸረኸረ ጕድለ ኣምላኽ ንወዲ ሰብ ክይተካይዱ ሰገደሎ.
14እቲ ትሕቲ ጸሓይ ዝሰርሑ ኩሉ ስራሕ ረኣይ፤ እናበለ እዚ ኩሉ ከንቱ እዩ፣ ናይ ነፍስ ጸገም እዩ.
15ዝጠውነ ክተካእ ኣይክእልን፤ ዝጎደነ እውን ክተቆጽር ኣይክእልን.
16ኣብ ልበይ እዚ እብል፣ “እወ፣ ኣብ ክብር ደጊምኩ፣ ጥበብ ካብ ኩሉ እቲ ቅድሚያ ኣብ ኢየሩሳሌም ዝነበሩ ይልብ በዝሐ፤ እውን ልበይ ብዙሕ ልምዲ ኣብ ጥበብን እውቀትን ነበረዎ.”
17እውን ልበይ ኣተውኩ ጥበብ ክፈልጥን ክወቕርን፣ እንተኾነ ሓሙኽነትን ጭልፊትን ክፈልጥ፤ እዚ እውን ናይ ነፍስ ጸገም እዩ ረኣይ.
3ምንታይ ትርኢት ኣለዎ ሰብ ካብ ኩሉ ስራሕ ዝገብሮ ትሕቲ ጸሓይ?
4ሓደ ትውልዲ ይሓስይ፣ ካልእ ትውልዲ ይመጽእ፤ ግን ምድሪ ለዘለዓለም ትቆም እያ.
11ኣነፋ ዝያዳ ነገራት ብዙሓት አለዉ፤ ሰብ ምን ይሕልዉ?
12ንሰብ በዚ ህይወት ጎይታ ምን እዩ ዝሓሸበ ማን ይረዳ? መዓልታት ናይ ኣነፋ ሕይወቱ እንዳ ጽላሕ ይሓልፍ እዩ፤ ኣብ ታሕቲ ሰማይ ካብ ኋላ ምን ክኸውን ንሰብ ማን ይነግረዎ?
7ስራሕ ሰብ ኩሉ ንኣፉ እዩ፤ ግና ፍላጣ ኣይተሞላን።
8ጠቢብ ካብ ሰነፍ ምን ይለበለ? ኣብ ሕያዋን በፊት ክርከብ ዝረዳ ድሆ ምን ይለበለ?
9ዓይኒ ዝረኣየት ነገር ካብ ዝዞረ ፍላጣ ይሕልዉ፤ ይኹን እዚ ኣነፋ እዩን እና ጭንቀት መንፈስ እዩ።
6ብውን እውን እያን ሰብ ኣብ ከንታዊ መልክእ ይሕልው፤ ብውን እውን ከንቱ ይጨነቕዮም፤ ገንዘብ ይሰብስብ፣ ነገር ግን መን ክሰብስቦም እዩ ኣይወቅርን።
1ክፉእ ነገር በታሕቲ ሰማይ ራእየዮ፤ እዚ በሰባት መካከል ዝተለመደ እዩ።